Popolopravdě nikam ve straně nepatřící a pouze své názory hájící Míla Schovanec byl již před několika měsíci tajně osloven Bohoslavem Sralbotkou, který mu sdělil, že si váží jeho nestrannosti a snaze sjednocovat stranu a prosazovat její ideály. Ve straně je prý málo takových, kterým by se dalo opravdu věřit a kterým by na vlastním prospěchu v podstatě nezáleželo...
Do voleb mezi nimi tak proběhlo mnoho tajných schůzek, ale ani jedinou Milan Schovanec neprovařil. Není takový. Celou dobu se s Bohoslavem připravovali na den D a perfektně plnili předem domluvený plán. Předseda strany naoko odsuzuje možnost podpory dočasné Rusnokovy vlády (za což ho po volbách označí Schovanec jako vizionáře), ale nakonec názor vnitrostranické opozice s nechutí, ale v zájmu jednoty přijímá a pro „dočasku“ hlasuje. Nikoli proto, že by mu šlo o udržení křesla u kormidla ČSSD a možného postu premiéra, ale pro blaho strany, kde je třeba očistit zrna od plev.
Přestože Bohoslav Sralbotka i Míša Šašek přes svoje osobní animozity napovrch deklarovali vstřícnou jednotnost a sehraný tandem, pod pokličkou vedení to vřelo. Věděla to média, věděli to voliči, věděl to každý. Ale nikdo nevěděl, jak to do dopadne. Ani na hradě ne, i když tam se od posledních voleb prezidenta počítá se vším. Jen Milan a Bohoslav už tehdy věděli svoje.
Situace jasně napovídala tomu, že když ČSSD nedosáhne - i přes vysoce kvalitní a přesvědčivé klipy s předsedou v hlavní roli - dostatek hlasů ve stále rychleji se blížících volbách, strhne se v pomerančové straně vlna nevole žádající si odstoupení hlavního viníka.
Byl pravý čas konat. Pár dní před volbami se Milan Schovanec nenápadně infiltroval mezi vlivné Šaškovce, kde se představil jako tajná spojka hradu, se kterou by si jak na hradě tak mezi rebely nikdo nikoho nespojoval. Kdy ž se infiltr podařil, vyslal stejný signál přes hradního mlynáře po-mazané hlavě státu, s tím, že jej – jako ve straně nestranného – pověřili Šaškovci domluvením tajné schůzky ihned po vyhlášení volebních výsledků. Účel setkání byl oběma stranám nad slunce jasný, Schovanec nemusel nikomu nic vysvětlovat. Jediné, co po obou zúčastněných stranách striktně jménem druhé strany vyžadoval, byl slib utajení a mlčenlivosti. Termín – hodina po, heslo – všechno je jinak (to ostatně velmi imponovalo samotnému mistru bonmotů, který jej jako nenápadné potvrzení akce využil i živém povolebním vysílání ČT).
Od pátku, prvního volebního dne, se pomalu prokazovalo, že voliči nemají o „fungující“ stát valný zájem, a ten večer proběhla poslední tajná schůzka Bohoslava a Schovance, kterou Milan nevykecal. Nebylo na ní už ani co řešit, vše bylo připravené... Všichni ve vedení ČSSD hráli před kamerami a mikrofony svojí jednotnou roli jednoty a v sobotu odpoledne už vše běželo jako po drátě. Nažhavení rebelí hned po sečtení výsledků naskákali do auta s hluchoněmým řidičem, na kterého byl spoleh a vyrazili směr hrad. Teprve pár minut od Liďáku se od Schovance dozvěděli, že ze strany velkého taktika Miloše došlo ke změně plánu a vzhledem k evidovaným zásobám alkoholu na hradě se schůzka přesouvá do Lán, kde má svůj osobní a nevidovaný rezervoár, včetně nového testeru, který si sem z hradu převezl, aby ho nikdo nepřevezl. Rebelanty to přesvědčilo jak o tom, že Schovanec je mužem na svém místě, tak o genialitě vůdce v utajení.
Jak to dál probíhalo, už víme i z médií a je to pravda. Bodří chlapí s Mildou jen přátelsky pokecali a za pár hodin zcela zlití (jak jinak po vítězství ve volbách!!!) ujížděli zpět do Práglu. Velký taktik se v bezvědomí válel na koberci, který mu na konci moudře sroloval Schovanec aby se přes něj nepřevalil na schody a něco si neudělal (třeba nezranil koleno) a vedle něj přivázal i jeho opilého psa.
Jediným, kdo druhý den neměl okno byl kdo jiný než Schovanec, a tak za ním v neděli dopoledne všichni čtyři rebelí přišli, aby jim připomněl, co se vlastně večer v Lánech domluvilo. Šaškovi vtiskl do dlaně papír s připraveným projevem na svržení Sralbotky s tím, že už se s ním jako s lídrem strany dávno počítá a že Sralbotka je načatééé a ví, že jeho dny byly sečteny. Je třeba jednat. Dát se trochu dohromady, ať to před kamerami nevypadá ospale a hlavně neprovalit tu schůzku!
Co bylo dál už všichni víme. Tak že už jen pár zákulisních detailů.
Sralbotka hraje překvapeného, zrazeného, ze svých pozic neustupujícího a osočuje Bratrstvo šaškovy pracky za Jidáše. Poté pomalu vynáší kříž pravdy a utrpení, se kterým se vydává na svojí křížovou cestu s davem věřících. V tu chvíli na scénu vstupuje Schovanec, který před kamerami médií očisťuje své svědomí a provaluje dobře utajenou schůzku. Pak už jen se Sralbotkou v rolích mučedníka a hloupého Honzy vyčkávají, s čím čtyři rebelanti a prezident přijdou. Ti čtyři, stejně jako hrad si spojení mezi Schovancem a Bohoslavem ani zbla nepřipustí a pomalu zjišťují, že něco není v pořádku. Hrad stojí pevně dál, jen jeho nájemce nějak padá přes koberec a to tak nešťastně, že minimálně šest týdnů nemůže mluvit. Vše, co bylo i nebylo připravováno a hlavně to co vlastně rebelí vůbec nepřipravovali, se najednou hroutí jak balíček S-karet a postupně jdou všichni čtyři s barvou ven...
Týden potom se od Schovance v Otázkách VM dovídáme, že šlo vlastně o pohádku, že schůzka v daném termínu byla nevhodná a že jejího utajení se měl bát...
Měl snad někdo kdy dojem, že Bohoslav Sralbotka nemá jako správný vůdce potřebné charisma, že nemá pevný stisk ruky nebo že dokonce nemá koule? S pomocí hloupého Honzy zaplác 5 much (4 z ČSSD a 1 na hradě) jednou ranou a to by se přeci žádné bačkoře asi jen tak nepovedlo.
Věřte, nevěřte...
